Výlet do Nových Hradů u Litomyšle a do Poličky 2022
Tak je tu nový měsíc a já bych Vás chtěla seznámit s naším dalším výletem za poznáním. Tentokrát jsme navštívili zámek Nové Hrady u Litomyšle a Poličku.
Když jsme, vyjeli tak pršelo a lilo celou cestu, vypadalo to, že náš výlet bude pěkně mokrý. Těsně před Novými Hrady přestalo pršet a náš výlet byl zachráněn.
Zámek je soukromý, patří manželům Kučerovým, jak nás ujistili, na jeho opravu i údržbu nikdy nedostali žádnou dotaci, většina věcí je zapůjčena z uměleckoprůmyslového muzea a z arcibiskupství z Litomyšle. Měli jsme možnost nahlédnout i do soukromých pokojů. Při prohlídce jednu skupinu provázel sám majitel a lidi si jeho podání moc pochvalovali. Paní Kučerová, udělala záclony ze starých přehozů přes postele, vypadá to moc roztomile a krásně. Nejste tu nijak šikanováni, můžete chodit všude i po kobercích, ne jenom za nataženou šňůrou. Mohli jsme si prohlédnout zahradu, po obědě jsme odjeli do Poličky. Zdatnější z nás vyšli na věž kostela – 190. schodů. Je zde místnost 4x5 m a maličká kuchyňka. V této místnosti žili rodiče skladatele Bohuslava Martinů. Celkem tu žilo 5 lidí po dobu 12 let. Do věže museli vše vynosit, ať se jednalo o nákup, otop, vodu. Do půl věže byla kladka, na které se mohly potřebné věci vytáhnout, a pak již museli zapojit svaly. Tatínek působil jako Věžník, staral se o chod hodin a každé dvě hodiny musel obejít ochoz a podívat se zda nehoří. V této službě mu pomáhal starší pán, kterému říkali dědo, a spal o patro níž u hodinového stroje. Pan Martinů byl ještě švec, opravoval a šil boty, matka byla pradlena a ve věži prala prádlo pro bohatší lidi. Malý Bohuslav byl nejmladší a prý dolů z věže sešel až v 5letech.
Skupina, která nešla, na věž zůstala v místním muzeu, kde jsme se dozvěděli o výstavbě města a jeho opevnění. Navštívili jsme výstavu oblečení v době 18. století a to městského a vesnického. Dále jsme zhlédly výrobky skláren z okolí města, bohužel jich již spousta neexistuje. Pak jsme přešli do školní třídy, replika třídy z doby, kdy tam chodil Bohuslav Martinů. Dále následovala síň B. Martinů, kde jsem, zhlédly fotografie, ne zrovna lichotivé vysvědčení ze školy. Martinů byl hudebně velice nadaný, první skladbu složil v 7 letech. Za svůj život složil 420 skladeb a oper. Nebyl ukázněným posluchačem ani na konzervatoři, kde mu bylo po dvou letech doporučeno, aby odešel. Přesto studoval ještě 4 roky a to u profesora Suka, který mu domluvil 3. měsíční stáž v Paříži. Ze tří měsíců bylo 17. let. Oženil se zde, manželství však bylo bezdětné. Žil jako bohém a měl dost avantýr, přesto ze svou manželkou zůstal až do smrti. Povídání i čtení o něm bylo zajímavé a bohatě nám nahradilo výhledy z věže, které jsme neměli možnost spatřit.
Děkujeme panu starostovi Skořepovi, místo starostům a celému zastupitelstvu za finanční přispění.
Eva Pilátová
Fotografie
Sdílet na facebook