Výlet do Kouřimi a Radimi
Uplynul měsíc a já bych Vás chtěla seznámit s dalším naším výletem. Tentokrát jsme nebyli tak daleko, spíše jak se říká okolo komína. Přesto si myslím, že i tady je spousta zajímavých míst.
Nejprve jsme navštívili soukromý zámek Radim, nedaleko Českého Brodu. Pan majitel se nechal přemluvit a ukázal nám zámek od sklepa až po nejkrásnější pokoje v prvním patře. Všude bylo se na co dívat od černé kuchyně až po nádherný sál. Na zámku je spousta nábytku dovezených ze zámků na Loiře z Francie. Tam si pěkné kousky nakoupil a dovezl a tak máme v Čechách vlastně kousek Francie. Je jasné, že z původního vybavení se dochovalo velice málo. Zámek se nám líbil a těšíme se na další zajímavosti, které chce majitel připravit, např. výstavu starých obrazů.
Další naše zastavení bylo starobylé město, královské - uhodnete, asi ne. Byla to Kouřim. Po občerstvení jsme se sešli v kostele sv. Štěpána. Jako arciděkanský kostel jej začal stavět král Přemysl Otakar II ve 13. století. Vzhledem k několika požárům a švédským vojákům má dnes barokní podobu. O jeho historii nám poutavě vyprávěl pán průvodce z místního muzea. Původní a velice zajímavé je kněžiště, po obou stranách jsou výklenky, ve kterých sedávali duchovní hodnostáři.
Potom jsme sešli do krypty sv. Kateřiny. Uprostřed stál sloup, jako kmen stromu
jeho větve se pnou po stropě. Mezi nimi prosvítá obloha a na ní jsou andělé s dobovými nástroji. Přesná doba postavení není známá, asi 12. století. Je úžasné dívat se na tak staré fresky, které byly nalezeny pod vrstvou 20 omítek. Vůbec si nedovedu
představit, jak tu omítku sundávali v leže s rukama nahoru – nepříjemná práce restaurátora i když zajímavá. Díky tomu, že v kryptě není moc světla, jsou fresky dobře znatelné a barevné.
Když jsme vyšli zpět do kostela, pan průvodce se zeptal, zda nám může zazpívat část kancionálu. Sedl si do jednoho výklenku a začal zpívat. Kostelem vibroval nádherný zpěv a mi měli nezapomenutelný zážitek.
Po skončení jsme se odebrali do zvonice, v Čechách jsou pouze dvě podobné,
v Rovensku a zde. Co může být tak zvláštní? Postavení zvonů, jsou totiž širokou částí se srdcem nahoru, srdce se musí uvolnit a zvon spustit aby zvonil a rozhoupat jej. Je to dost nebezpečné a pro množství úrazů se od tohoto postavení zvonů upustilo. Bylo to velice zajímavé, i když schody byly spíše pro kamzíka.
Předposlední naše zastavení byl skanzen. Jsou zde lidové stavby jak z okolí,
tak i ze severních Čech. Je zajímavé se podívat, jak lidé dříve žili, pracovali, jaké náčiní používali. S jakými hračkami si hráli jejich děti, co jedli, jak uchovávali potraviny. Jak by se asi žilo nám v jejich době a obráceně.
Poslední naše zastavení bylo u mohyly, která byla postavená na památku
bitvy u Lipan. Byla to jedna z posledních husitských bitev. Husity vedl Prokop Holý,
v bitvě padl a husité spolu s vojskem sirotků bitvu prohráli. Co následovalo, jsme se učili ve škole – doba temna.
Zapsala Eva Pilátová - ZO SPCCH Jirny, Šestajovice, Zeleneč
Fotografie
Sdílet na facebook