Zájezd Sedlčansko 2021

Náš druhý celodenní výlet začínal zámkem Konopiště, který pravděpodobně založil pražský biskup Tobiáš z Benešova kolem roku 1293. Jako vzor mu posloužily francouzské pevnosti s válcovými věžemi, s parkánem, čtyřmi bránami a padacím mostem. Na Konopišti se vystřídala celá řada vlivných šlechtických rodů, až v roce 1887 koupil zámek s celým panstvím František Ferdinand d´Este. Nechal ho přestavět a jeho okolí přeměnil v krajinářský park, kde dnes můžeme potkat pokřikující pávy, v oboře daňka, muflona nebo jeleny.

Prohlédli jsme si nejstarší prostory zámku s gotickými a renesančními klenbami v kapli sv. Huberta. V chodbách s dobovými skříněmi jsou instalovány zbraně, všude kam se člověk podívá, jsou pověšeny trofeje zvířat, které arcivévoda skolil, byl vášnivý lovec a sběratel. Navštívili jsme soukromé pokoje, knihovnu, kuřácký salon a spoustu dalších. Osobní výtah arcivévody a hlavně jeho přepychové vybavení - to je něco. Ve třetím patře zámku je rozsáhlá zbrojnice. Zbraně tady vystavené patří k nejcennějším a také nejvýznamnějším ve střední Evropě.

Zámek Konopiště byla původně nedobytná gotická pevnost, střídáním majitelů měnil i svůj vzhled.

K atraktivní tradici patří i chov medvědů v zámeckém příkopu. Od roku 2011 zde sídlí medvěd Brumbas, ale překřtili na Jiřího, je to vzácný druh medvěda ušatého himalájského.

Je to bezesporu nádherný, rozsáhlý zámek, jehož součástí je také růžová zahrada se skleníky, v oranžerii pod terasou se nachází muzeum sv. Jiří s velkým množstvím soch tohoto svatého.

Naše další zastavení bylo v sedlčanském muzeu. Založení muzea souvisí s Národopisnou výstavou. Sbírky muzea obsahují skoro 2000 ks archeologických nálezů, dále cín, sklo, keramiku, různé předměty ze dřeva a kovu, korouhve, prapory, formy na potiskování látek, kroje, nábytek, také památky na skladatele Josefa Suka. Expozice jsou rozdělené od pravěku až po novověk.

Odpoledne jsme přesunuli do nenápadné obce s tvrzí a to do Křepenic. Jakub Krčín z Jelčan se údajně přestěhoval do Křepenice v době, kdy původní tvrz byla velmi zpustlá. Vsadil se s ďáblem, že pokud mu do dvou dnů zbuduje honosný zámek, dá mu svou duši do zástavy. Když už zbýval jenom příkop, mazaný Krčín vypustil černého kohouta, který pokud je vyhozen do výše zakokrhá v ketroukoliv denní i noční dobu a protože zakokrhal uprostřed noci, tak Krčín peklu nepropadl. Hezká pověst, ale protože se nikdy nenašlo poslední spočinutí Jakuba Krčína – kdo ví?

Jakub Krčín, známý rybníkář, koupil obec Křepenice v roce 1580 a původní tvrz si dal přestavět na odpočinek ve stáří, prováděl zde alchymistické pokusy a psal básně. Tvrz je vystavěná na návrší a velmi důmyslně chráněná od okolí, neboť příkop kolem ní mohl být kdykoliv zaplaven vodou z okolních rybníků. Dodnes zde stojí most, který vede k hlavní bráně. Tvrz byla vyzdobená sgrafity i freskami a měla napodobit zámeček Kratochvíle. Bohužel dnes z této krásy zůstaly pouze torza.

Poslední naše zastavení bylo v Křečovicích v domě skladatele Josefa Suka, kde nás provázel a hlavně o životě svého dědečka vyprávěl jeho vnuk Jan Suk. Jedno mají společné vnuk i skladatel, v tomto domě napsali mnoho svých děl. Josef Suk byl milý člověk, občas až přecitlivělý, který nikomu nedokázal říci ne. Měl velkou vazbu na křečovický kraj, každý ho znal, a to i ti kteří neměli vztah k jeho hudbě. Jeho vnuk žije ve stejném domě a bere to jako svou povinnost starat se o památku svých předků.

Sdílet na facebook