Výstava Jiří Trnka 2020

Na začátku měsíce března několik našich členek navštívilo v Kutné Hoře výstavu pořádanou k 50. výročí úmrtí Jiřího Trnky pod názvem „V zahradách imaginace“. První polovina výstavy byla věnovaná především dospělým.  Tady byly vystaveny skici, rozpracované návrhy, kresby, malby, obrazy i sochy a loutky. Jiří Trnka byl autor nejen pro děti, ale byl to výtvarník pro dospělé.  Jeho „Hamlet“, působí až hororově.  Nechybělo tu ani promítání krátkých filmů, virtuální listování knihami apod. Během svého života se věnoval malířství, sochařství, loutkářství a v neposlední řadě také ilustroval spoustu dětských knih, nelze je všechny vyjmenovat, mezi legendární patří Karafiátovi Broučci, Špalíček, Perníková chaloupka, Míša a Kulička atd.  Sám napsal a ilustroval knihu „Zahrada magický příběh“, která se dočkala filmového zpracování. Založil si také vlastní studio, velice známé jsou jeho animované snímky „Bajaja“, „Dva Mrazíci“, „Staré pověsti české“.  Dosáhl proslulosti doma i v zahraničí. Vystavené předměty byly zapůjčeny od Trnkových dědiců, ze soukromých sbírek a z Národního filmového archivu, byly tu také exponáty, které dosud nikde vystaveny nebyly. Na své si také přišli hlavně dětští návštěvníci.

Druhá část výstavy Trnkova zahrada patří jeho nejúspěšnější knize, ve které pět malých kluků cestou do školy objeví starobylou zahradu, kde prožijí spoustu dobrodružství. Největší úspěch mezi dětmi slavila střelnice netopýrů, na zdi byla promítaná rozpohybovaná zahrada, děti mohly míčkem trefit prolétávající netopýry, komu se podařilo zasáhnout zlatý klíč, zamkl zahradu, dokud ji škodolibý kocour na tříkolce zase neodemkl. V podkroví bylo tolik herních prvků, že jedna návštěva byla určitě málo – štěkafon, bleší cirkus, bludiště, klouzačky a prolézačky. K navození atmosféry se zde ze starých rádií ozýval hlas Karla Högera, s úryvky z knihy zahrada.

 Rozhodně se nedalo odejít bez návštěvy chrámu sv. Barbory, který svým původem patří do pozdní gotiky. Jezuité vybavili chrám množstvím barokních oltářů, soch a maleb. Chrám je zasvěcen panně Barboře, křesťanské mučednici, která je patronkou všech nebezpečných povolání, zejména horníků, dělostřelců, hasičů a také ochránkyní věží. U každého dolu lze najít kostelík nebo kapli zasvěcenou této světici, její pomníčky byly a jsou stále havíři stavěny také v podzemí dolů. Krásně je to ukázáno v havířské pohádce Dařbuján a Pandrhola, kde si Stanislav Neumann vesele prozpěvuje při návratu z havířské hospody „Svatá Barbora, panna poctivá, havířům pomáhá, dobývat chleba, do temnejch děr zemských s nima sestupuje, kahanem nebeským světlo zapaluje.“

Podle legendy se Barbora narodila v Nikodémii v Turecku.  Byla dcerou bohatého kupce a všichni obdivovali její krásu a učenost.  Otec ji zavřel do věže, aby nepodlehla svodům nápadníků.  Ona se mu pomstila tím, že se stala křesťankou, což její otec, zapřisáhlý nepřítel křesťanů nemohl snést. Dal dceru uvěznit, mučit, čímž ji chtěli odvrátit od víry, ale ona nepodlehla.  Byla odsouzena k smrti a její nenávistný otec se ujal role kata a sťal dceři hlavu, v tom sjel z nebe blesk a otce spálil na oheň. O svaté Barboře se dochovaly pouze kusé zprávy, přesto ji katolická církev řadí mezi světce a mučedníky. 

 Na českém venkově byl ještě v 19. století zvyk chodit se sv. Barborou.  Ženy a dívky ustrojené za „Barborky“ chodily dům od domu. Ve stavení předváděli krátký výstup z jejího života, rozdělovaly dárky nebo metličkou vyplácely zlobivé děti.