Vánoční posezení 2017

Rok se s rokem sešel a náš klub kardiaků opět uspořádal pravidelné vánoční posezení.

Rádi jsme si poslechli kouzelný fejeton z knížky Františka Nepila – Vánoce mám rád. „správné vánoční cukroví musí být oštípané, ozívané a ohřímané. Musí se dělat na prastarém starém vále, moukou uloženou v truhličce po babičce, kořením, které je nastaveno vůní ze stěn, almárek a šuplátek. Když je várka napečená, pomazaná a slepená je třeba ji uklidit tak, aby se v plné slávě objevila až na Štědrý večer“   

Členky napekly vánoční cukroví a tak se ochutnávalo, povídalo a vzpomínalo. Třeba na dobu, kdy Ježíšek údajně zázračně vyrostl, zestárl, narostl mu hustý plnovous, ale přesto Ježíšek a jesličky zůstaly stále symbolem českých Vánoc. Vzpomínalo se na dobu, jak si užívali vánoce naši předkové na Horácku. Štědrý večer velmi byl bohatý na různé zvyky. Někde sypaly hospodyně slepicím mák, aby hodně nesly. Před hlavním jídlem musel každý ochutnat kousek vánočky, trochu ořechů a jablko. Při hlavním jídle na Horácku nesměl chybět hrách. Hlavní  jídlo se stávalo z polévky a to čočková, houbová, rybí nebo kroupová a hlavní jídlo mohlo být houbová omáčka s chlebem, jahelná kaše se sirupem nebo cukrem, krupičná kaše s perníkem, kadlátka sušená i vařená, kroužali, buchty s povidly a také ryba. Po večeři a po rozdělení dárků se zpívalo, zkoušelo štěstí, lilo se olovo a rozkrajovala se jablka a po vodě se pouštěly skořápky od ořechů jako lodičky.  

Hod Boží vánoční byl největší svátek z celého roku. Nesmělo se nic dělat, ani podlaha se nesměla zametat, ani vlasy si nesměl nikdo učesat. Nechodilo se do hospody, ani na besedy. Štěpán byl veselý den, chodilo se do hospody a na besedy, koledovat chodila nejen drobotina, která bývala podarována jablky a ořechy, chodili i dospělí. Pacholci končili službu a dostávali něco jídla a kořalky a trochu peněz za službu. Svátkem tříkrálovým končilo období Vánoc. V předvečer tohoto svátku se v kostele světila křída pro psaní požehnání. Nápis K M B oddělený křížky spolu s příslušným rokem nemá nic společného se jmény tři králů (jména Kašpar, Melichar, Baltazar se mnohým z nás vybaví), ale tak to není. Je to latinské požehnání „Christus mansionem benedicat“ Kristus žehná tomuto domu.

Zajímavé bylo povídání, jak se slavilo nebo slaví u našich východních sousedů. Světské svátky se v Rusku slaví podle gregoriánského kalendáře a církevní svátky se slaví podle juliánského, staršího, východního kalendáře. Večer po celodenním půstu se jí tradičně pokrm zvaný sočivo – zvláštní postní jídlo z vařené pšenice, někdy rýže nebo čočky, smíchané se semínky máku, mandlí nebo ořechů, šťávy a medem. Podle tradice by mělo být na vánoční tabuli 12 postních jídel, bezmasé a nemastné pokrmy. Dalšími pokrmy jsou například vareniky, taštičky z kynutého těsta plněné brambory, rýží, zelím nebo houbami, dušená kapusta, houby upravované na různé způsoby, ryba, ovoce, zelenina a saláty. Od 7. ledna vypuknou v Rusku Vánoce a lidé slaví svátky klidu a pohody. Masitá jídla, která se v tyto dny jí, jsou kachna a husa s jablky.

Na závěr jsme si zazpívali s harmonikou a to nejenom koledy, ale známé a pěkné české písničky.

Do koce starého roku zbýval jenom skok, tak jsme si vzájemně popřáli zdraví a štěstí po celý další rok.