Týden Jižní Čechy památky

Poslední týden v květnu začalo naše putování po památkách jižních Čech. Ubytování jsme měli v jihočeském městě Veselí nad Lužnicí, kde se stýká Lužnice s Nežárkou a odtud jsme podnikali výlety do okolních měst a hradů. Nemá cenu popisovat podrobně jednotlivá navštívená místa, kdy byla postavená, kdo za to může, protože většinu těchto památkových míst známe ze školních a soukromých výletů, ale pořád je možné objevit něco nového, nebo to, co se nám podařilo zapomenout. Počasí nám přálo. Celý týden bylo teplo až dost, sluníčko se na nás umívalo a sem tam nějaký mráček také nebyl k zahození.

Naše první zastavení bylo v městě Tábor, ten byl založen v roce 1420 husity a pojmenován podle hory Thabor u Nazaretu, v dnešním Izraeli. Víte, že podle biblické „Knihy soudců“ přikázala prorokyně Debora izraelskému vůdci Barakovi – „Sám Hospodin, Bůh Izraele, ti přikazuje, táhni na horu Thabor a vezmi s sebou deset tisíc mužů …“ Barak ji poslechl a z této hory pak drtivě porazil kanánské vojsko. Také husité vedli z Tábora své vítězné bitvy až do porážky u Lipan.

V muzeu čokolády jsme se dozvěděli o historii pěstování kakaových bobů a jejich zpracování. V čokolatérii jsme mohli ochutnat, což bylo něco pro mlsné jazýčky a také okénky sledovat jak se vlastně čokoládové dobroty vyrábí. Kakaovník znali už Aztékové a kakaové boby u nich měly všestranné použití. Sloužily jako platidlo, takový králík měl hodnotu 10 bobů a otrok byl za 100 bobů. V neposlední řadě se z nich připravoval čokoládový nápoj, který obsahoval kakaovou drť, chilli, hřebíček, skořici. Nápoj považovali za afrodiziakum a aztécký král Montezuma pil ze zlatých pohárů až 50 šálků čokolády denně. Co k tomu dodat.

Náš další výlet byl do Českých Budějovic města nejenom památek, ale i pivovaru. Hned vedle katedrály svatého Mikuláše se týčí Černá věž, je to známá stavba z 16. století, kdo se odvážil vystoupat nahoru, měl výhled především na centrum města. Ve věži je umístěno celkem sedm zvonů. Nejznámější z nich je zvon „Bumerin“, o něm se traduje zajímavá pověst. Původně patřil městu Rudolfovu, avšak při sporu místních horníků s Budějovicemi byl Rudolfovu zabaven jejich místní kostel. Rozhořčení horníci chtěli zachránit alespoň svůj zvon, a tak ho zakopali. Ovšem později už to místo nedokázali najít a zvon byl ztracen. O mnoho let později zvon vyhrabal nějaký zaběhlý vepř na Sviní louce u obce Lišov, avšak pro jejich věž byl příliš těžký a tak jej radní prodali Budějovicím. Ti museli za zvon vysázet dukáty po celé cestě z Budějovic až do Lišova. Na náměstí u Samsonovi kašny je v dlažbě zasazen tzv. „Bludný kámen“ s vyrytým křížkem, ten zde byl umístěn na památku popravy spiklenců obviněných z vraždy rychtáře. Podle pověsti ten, kdo ho překročí po deváté večer, bude bloudit ulicemi města až do rána a nenajde cestu domů. Překročíš, zabloudíš.

Při prohlídce Budějovického pivovaru, mimo jiné, pivo se zde vaří už od roku 1895, jsme měli možnost nahlédnout do alchymie pivovarníků, kde to voní ječným sladem a chmelovými šišticemi. Pivovar používá čistou přírodní vodu z artézských studní, z nichž jedna byla vykopána už v roce 1922 a hlavně zde používají vlastní kultury kvasinek, proto má jejich pivo tak dobrou chuť.

Poslední zastavení tento den bylo v renesančním zámečku Vysoký Hrádek, který stojí v bezprostřední blízkosti jaderné elektrárny v Temelíně. Tady v historických interiérech jsme mohli pozorovat putování za elektřinou. Mlžná komora, pro mnohé z nás byla něčím neznámým a zajímavým. V této komoře je možné spatřit stopy kosmického záření. Tak vida, čím nás ten vesmír bombarduje.

Na další výlet jsme se vypravili do města mocných českých rodů, Českého Krumlova. Jeho historické uličky neztratily nic na svém půvabu. Dodnes se ve městě traduje mnoho nejrůznějších pověstí týkajících se osoby tajemné dobrodějky „Annabely“, vědmy a léčitelky, která žila v dnešní Dlouhé ulici. Je velká škoda, že její světnice byla i se slovutným ohništěm zničena při radikálních přestavbách domů v této ulici. Zahrada českokrumlovského zámku patří mezi nejstarší dochované zahrady v Čechách. Bohužel po několika úpravách ztratila svůj kdysi francouzský půvab. Možná k tomu přispělo známé rozporuplně hodnocené otáčivé divadlo. To první otáčivé hlediště bylo postaveno již v roce 1958 a mělo kapacitu pouhých 60 míst. Záhy bylo vybudováno větší pro 400 osob, kterým pohybovalo 40 vojáků ukrytých uvnitř točny. Točna je umístěna v blízkosti letohrádku Bellarie. Procházka zahradou byla velice příjemná, všude květinové záhony, některé ve tvaru rokových ornamentů a mohutné buby a buky poskytující stín.

Zámek Hluboká to je kousek windsorské Anglie tady v jižních Čechách. Všichni jsme se přiklonili k tomu, že zámek se nám jeví jako jeden z nejhezčích. V roce 1952 se stal místem, kde bydlela princezna Krasomila a její otec, panovník Půlnočního království. Tuhle kouzelnou pohádku každý z nás viděl nepočítaně a pořád se k ní vracíme, ale černé a bílé čtverce na nádvoří nenajdeme, ty byly namalovány jen pro natáčení pohádky. „Našli moji rádcové? Našli? Ptá se roztomile roztržitý pan král.

No řekněte, kdo by nechtěl obeplout Svět za pouhou hodinu? Nám se to podařilo, lodní výlet po rybníku Svět v Třeboni bylo pěkné zpestření našeho putování. Od kapitána parníku jsme se dozvěděli, že rybník Svět je 14. největší v Čechách a Třeboňsko je protkané rybníky, potoky a řekami. Jen rybníků je v okolí Třeboně na pět set. Ale třeboňského kapra s hranolky ochutnal z nás málo kdo, porce za pouhou pětistovku, to je opravdu lidová cena.

Po hrázi rybníka, která je po celé délce osázená krásnými vzrostlými duby jsme se dostali k další třeboňské stavební památce. Cestou lesoparkem se pojednou otevře pohled na majestátní Schwarzenberskou hrobku. Při pohledu na tuto mohutnou novogotickou stavbu se nelze zbavit tísnivého pocitu. Samotná hrobka se nachází pod hladinou rybníka Svět, kolem ní je vzduchový kanál, kterým nestále proudí vzduch a čím je venkovní teplota vyšší, dole v kryptě je větší chlad. V anglickém parku okolo hrobky bylo vysázeno víc jak 2000 stromů a vzácných dřevin.

Naše předposlední zastavení bylo na zámku Červená Lhota. Malebný barokní zámeček se shlíží v hladině místního rybníka a život ve zdech tohoto zámku plyne již víc než 600 let. Také zde se natáčely romantické pohádky. V interiérech zámku jsme objevili ledacos zajímavého, dýchá tu taková příjemná, domácká atmosféra. Uklidňující je také výhled na vodní plochu rybníka. Proč je Červená Lhota červená, to se traduje z historky o rytíři Kábovi a jeho manželce, ta snad bývala trochu „veselejší“ a skončila v pekelném království. Pověst tvrdí, že krev této dámy se rozstříkla po zdech sídla a nešlo ji smýt, ani přetřít bílou barvou. Teprve omítka červené barvy to zachránila.

Cestou domů jsme měli poslední zastávku v Jindřichově Hradci, který je z jedné strany sevřený řekou Nežárkou a z druhé rybníkem Vajgarem. Po prohlídce historického centra a muzea jsme se rozešli na individuální prohlídku. Někdo byl navštívit Krýzovy jesličky což je největší lidový mechanický betlém na světě. Budoval ho punčochářský mistr Tomáš Krýza více než šedesát let. Obsahuje skoro 1400 figurek lidí a zvířat a některé z nich jsou pohyblivé.

Další velice zajímavé zastavení, které nabízí Jindřichův Hradec a které jsme si nemohli nenechat ujít, byla v obchodní pasáži sv. Floriána zpívající vodní fontána. Tato vodní show, která je druhá v Evropě stojí za podívání. Obrazce, které tvoří kapky padající vody spolu se světelnými efekty a působivou hudbou je opravdu emotivní zážitek a ten jsme si všichni pořádně vychutnali. Faktem zůstává, že shlédnout pouze jediné představení nestačí. Toto byl velice pěkný závěr našeho týdenního putování.

Sdílet na facebook