Tajný výlet 2019

Za krásného, horkého a slunečného dne před odjezdem vlaku jsme se dozvěděli, kam se podíváme. Cílem „Tajného výletu“ bylo naše sousední okresní město Havlíčkův Brod a jeho kulturní památky.

Alespoň vzdáleně jsme se podívali do země faraonů. Měli jsme možnost ocitnout se v egyptské Deir el-Medině na západním břehu Nilu, proti Thébám a sestoupit do hrobky řemeslníka Sennedjema, kterému bylo za panování Setiho I. a Ramesse II. povoleno postavit si výpravnou hrobku.

Studenti gymnázia a dalších středních škol z Havlíčkova Brodu v podzemí Muzea Vysočiny vytvořili kopii Sennedjemovy hrobky. Prohlédli jsme si chodbu vymalovanou barevnými freskami, sarkofág, mumie, kanopy, keramiku a další předměty z pohřební výbavy, také ukázku z „Knihy mrtvých“, spoustu skarabeů a sem tam na nás vykoukl netopýr, nebo jiná egyptská příšerka.

Řemeslníci, kteří pracovali na královských hrobkách v Údolí králů a Údolí královen žili ve vesnici, která byla ve starověkém Egyptě známá jako „Místo pravdy“. Většinou měli vyšší úroveň vzdělání, než typičtí otroci. Žili tam se svými rodinami, zvířaty a za svou práci byli odměňováni. Stráň nad touto vsí se stala jejich hřbitovem. Sennedjem za svého života užíval titul „Služebník v Místě pravdy“, což znamená, že se podílel na hloubení a výzdobě nedaleké královské hrobky. Hrobka Sennedjema objevená v roce 1886 přerušila odpočinek jeho a jeho rodiny, který trval 3000 roků. V hrobce pod prudkými schody v klenuté komoře vyzdobené freskami byl v jasných barvách vymalovaný Anubis – Bůh se šakalí hlavou, Isis – manželka Usíra, která svou láskou probudila mrtvého boha k novému životu. Na další stěně zobrazeny dveře vedoucí do ráje. V hrobce byl běžný nábytek z jeho domova, včetně stoličky, postele a dalších předmětů, které používal za svého života.

Současně jsme navštívili památník Havlíčka Borovského, který je umístěný v prvním patře Muzea Vysočiny.

Další naše zastavení vedlo do Štáflovy bašty. Městské opevnění se budovalo v letech 1310 až 1350. Z této hradby se dochovala pouze jedna nárožní věž a v ní byl otevřen Památník havlíčkobrodského rodáka malíře Otakara Štáfla. Viděli jsme zde některé originální předměty z jeho života a díla a také šest z původních osmi plastických obrazů ze života Karla Havlíčka Borovského.

Otakar Štálf kreslil pražská zákoutí, jeho obrázky byly publikované v časopisech. Kresbou, dřevorytem i akvarelem ilustroval spoustu knih pro děti a mládež. Nejproslulejší se stal jako malíř Tater, kde prožil značnou část svého života. Jeho obrazy s tatranskou tématikou, ať už akvarely nebo olejomalba i v dnešní době dokáží ohromit. Nemaloval jen Tatry, ale i svou rodnou Vysočinu. Svá plátna vystavoval doma i za hranicemi. V polovině února 1945 byl jeho ateliér na pražských Vinohradech zasažen bombou spojeneckých letadel. V troskách domu manželé Štáflovi zahynuli.

Poslední naše zastavení bylo v Kostele Nanebevzetí Panny Marie, který stojí nedaleko náměstí. Tento raně gotický kostel byl dílem Řádu německých rytířů z konce 13. století. Řádu patřil kostel až do roku 1422, kdy bylo město dobyto husitským vojskem, obyvatelé povražděni, domy vypleněny a kostel zbořen. Kdy byl chrám znovu postaven, není známo, nejstarší zpráva o obnoveném kostele je z 16. století. Prošel několika přestavbami a úpravami. Součástí kostela je mohutná čtyřboká věž s jedním z nejstarších zvonů v Čechách „Vilémem“ a další dva zvony nesou jména Václav a Barbora. Další zajímavostí jsou kostelní staročeské hodiny se čtyřiadvacetihodinovým ciferníkem. Interiér kostela zdobí barokní oltář s obrazem Nanebevzetí Panny Marie. Oltář je působivou galerií soch, je jich celkem šestnáct. Nachází se zde i dalších osm bočních oltářů. Vedle hlavního oltáře je kaple sv. Mikuláše patrona obchodníků, další kaple je zasvěcena sv. Barboře, méně nápadná je kaple sv. Jana Nepomuckého s oválnými obrazy čtrnácti svatých přímluvců. Křtitelnice je odlita ve tvaru zvonu a pochází z doby renesance. Zajímavá je cenná kazatelna s reliéfem zázračného rybolovu. Na hlavním kůru se nachází varhany vyrobené v Bavorsku, ty původní české se nedochovaly a další a další sochy, obrazy. Výzdoba kostela pochází převážně z období baroka a rokoka. O tom všem nám vyprávěl kostelník pan Rachota.

Pokud se zamyslíme nad symbolikou oltářů, jejich obrazů a soch vyvstane před námi život města v 16. až 18. století. Na jedné straně krása, vznešenost a na druhé straně strach a bída lidí stíhaných pohromami, nemocemi, válkami apod.

Sdílet na facebook