Naučná stezka 2022

Naše první vycházka z tématu „Křížem krážem Žďárem“ nezačala zrovna za příznivého počasí, ale skupinka, která se sešla, si to užila mimořádně, i když bychom tomu mohli říkat „tančení v dešti“. Drahuška nám pověděla o tom, co předcházelo vzniku této naučné stezky, že stezka vede působivým prostředím okolí rybníka Konvent, jehož rozloha je 9,5 ha a jeho přítokem je potok Pernička. Naučnou stezku v roce 2008 otevírala hraběnka Tamara Kinská. Hned po otevření se stala oblíbenou trasou vycházek žďárských i turistů. V roce 2020 byla stezka z havarijních důvodů uzavřena, její oprava probíhala až do dubna roku 2022. 

Trasa začíná u žďárského zámku a část cesty jsme pokračovali k Zelené hoře, potom cesta zatáčí kolem rybníka, který obchází, dále protíná louky Černého lesa, vede přes Stržský potok a vrací se zpět k zámku. Její délka je necelé tři km, cesta byla sice mokrá, ale bezpečná, z velké části je vedená po povalových chodníčcích vyrobených z odolného dubového a modřínového dřeva. Užili jsme si výhledy na rybník, zámek i kostel sv. Jana Nepomuckého. V deštivém počasí byla vycházka tajemná a romantická.

Na informačních tabulích jsou popsány zdejší rostliny a živočichové, rovněž také informace o historii zámku a kostela na Zelené hoře.  Z živočichů jsou zde zastoupeni obojživelníci, především skokan zelený a hnědý, čolek horský a rosnička zelená. Mokřadní louky a lesní okraje obývá ještěrka živorodá, zmije obecná, užovka obojková a slepýš křehký.  Z ptáků zde hnízdí rákosník obecný, bramborníček hnědý, občas sem za potravou zaletí čáp bílý a černý, ledňáček říční, skorec vodní, konipas bílý a další.  K ohroženým druhům patří rejsek obecný a vodní. Loví zde také řada druhů netopýrů, nejčastěji netopýr vodní.

Z rostlinného společenství jsou zde zastoupeny mokřadní vysoké a nízké ostřice, na ně navazuje rašeliniště, které přechází v pcháčové a tužebníkové louky.  Kolem potoka rostou olše, vrby a střemchy.  Z chráněných druhů rostlin se zde nachází ďáblík bahenní, ostřice přioblá, prstnatec májový, vachta trojlistá, tolije bahenní, všivec lesní, mochna bahenní a bublinatka jižní.

Stezka prochází Černým lesem, o kterém pověst vypráví, že zde prý žily (třeba i žijí) divoké „ženky“, které tančívaly kolem starých buků a ve vlasech měly spletené plavuně.  Žďárští, kteří se vraceli z polí pozdě večer, viděli mnohokrát modrá a zelená světla u mohutného buku.  Nebylo radno se zdržovat po klekání v těchto opuštěných a vzdálených místech. Pokud nějakého pocestného překvapily, tak ho utancovaly a potom roztrhaly. Možná i v dnešní době není radno se po klekání zdržovat v Černém lese, kdo ví?