Bazilika Žďár 2021

V adventním čase jsme se zúčastnili návštěvy Baziliky Nanebevzetí Manny Marie a sv. Mikuláše, kde nás osobně provázel pan farář Vladimír Záleský. Jeho výklad jsme poslouchali velmi pozorně, podrobně hovořil o historii kláštera, jeho založení, i o pověstech vztahujících se k Bazilice.

O založení cisterciáckého kláštera se zasloužil moravský velmož Přibyslav z Křižanova. V roce 1552 bylo založeno opatství, které bylo pojmenováno Pramen blahoslavené Panny Marie, a v tomto roce sem přicházejí první řeholníci z Pomuku.

O rok později byly slavnostně posvěceny základy zděného konventního kostela a kostel se stal pohřebištěm rodin zakladatelů.  Úspěšně se rozvíjel až do husitských válek, husitským vojskem byl napaden a rozvrácen. Teprve skoro po dvaceti letech dochází k obnově kláštera za přičinění Jiřího z Poděbrad.  Na počátku 18. století byl včele kláštera jeho nejvýznamnější osoba, opat Václav Vejmluva. Za jeho období a působením architekta Jana Blažeje Santini Aichla to byl největší umělecký a architektonický rozkvět kláštera. Začátkem 18. století hrozila klášternímu panství morová epidemie. Opat Vejmluva nechal vybudovat dolní hřbitov kvůli hrozícímu moru. Učinil tak výrazné zásahy ve prospěch svých poddaných a díky důkladným opatřením morová epidemie město nakonec nepostihla a hřbitov nebyl nikdy využit jako morový.  Klášter rok před smrtí opata Vejmluvy zničil velký požár.  Vejmluvovi následovníci znovu vybudovali ztracenou nádheru, ale opět znovu klášter poničil požár.  Na žádost posledního opata Steinbacha byl klášter zrušen.  Původní panství cisterciáckého kláštera se časem dostalo do majetku Kinských.

V interiéru baziliky je množství uměleckých děl, zejména z doby baroka.  Dochovaná sochařská a malířská výzdoba, unikátní a vzácný je varhaní nástroj.  Oltářní obraz představuje Nanebevzetí Panny Marie a Nejsvětější trojici. Sochařská výzdoba představuje postavy cherubů v popředí oltáře. Sochy vznikly z bolesti umělce nad úmrtím jeho ženy a do jejich tváří skryl její podobu. Další výjimečné jsou alegorické postavy Naděje a Lásky, za pozornost stojí veselá alegorie Víry nad svatostánkem, která je vyvedená jako rozverná polosedící dívka. V horní řadě soch jsou postavy sv. Mikuláše a Benedikta, Markéty a Bernarda. Dá se říct, že všechny postavy hýří pohybem.

Oltář Studniční Panny Marie je umístěn na jižní straně baziliky v blízkosti pramene, který vyvěrá v rajském dvoře kláštera.  Podle legendy založil studnu Boček z Obřan, který chtěl na tomto místě postavit kostek, ve snu zjevila Panna Marie a vyzvala ho, aby dal ve skále vyhloubit nejdříve studnu. Ta byla třicet dva metrů hluboká a byla v ní voda čistá jako křišťál. Boček z Obřan se časem roznemohl, ale když mu donesli vodu z Mariánské studny a on se napil, byl jako zázrakem uzdraven. Nad studnou pak dal postavit kapli a nedaleko ní kostel a klášter.

Ručně kovaná železná mříž, která v milosti stávala ve střední části baziliky je dnes umístěna u vchodu.

Přestože jsme si v bazilice užili pořádného chladu, tak hodina strávená s panem farářem Záleským stála zato.  Odcházeli jsme plni dojmů a určitě to byl zážitek i pro ty, kteří byli ve vnitřních prostorách baziliky poprvé a možná ne naposledy.