Adventní setkání 2018

Opět se rok s rokem sešel a výbor Klubu kardiaků pozval své členy na Adventní klubové setkání, jehož motem byly slova Jiřího Suchého „trocha poezie nikoho nezabije“.

Přítomné přivítala předsedkyně paní Drahomíra Krejčí, na úvod přečetla dopis od Ing. Josefa Klementa, místostarosty Městského úřadu, který byl pozván na naše setkání, ale z osobních důvodů se nemohl zúčastnit.

Hovořila o tom, že advent je vlastně příprava na svátky vánoční, trvá čtyři týdny a každou neděli se zapaluje jedna svíčka adventního věnce. Svíčky podle tradice by měly být fialové a jedna růžová. Na železnou neděli se zapaluje fialová svíčka „Naděje“, na bronzovou neděli se zapaluje opět svíčka fialová „Mír“, třetí neděli stříbrnou se zapaluje svíčka růžová „Přátelství“ a na poslední zlatou neděli se zapaluje opět svíčka fialová „Láska“. Poslední pátá bílá svíčka umístěná uprostřed adventního věnce se zapaluje na Štědrý den po západu slunce a je zasvěcená Kristu. Zdůraznila, že dárky, které nás nic nestojí a přesto jsou velmi vzácné, nedají se nikde koupit, žádný sebevětší market je nemá. Jsou to úsměv, laskavost a čas. Seznámila přítomné, že členky výboru vybraly ze „Stromu přání“ jedno přáníčko a pokud budeme chtít, můžeme ho všichni společně splnit. Přání je sedmdesátiletého pána a přál by si dostat na Vánoce teplý župan. Upozornila, jak bychom mohli také někomu pomoci, třeba v našem okolí, pokud je v těžké životní nebo zdravotní situaci.

Dozvěděli jsme se něco i o jmelí. Jmelí bílé patří k tradičním vánočním rostlinám. Že má jmelí léčivé účinky, to víme a víme i to, že tato rostlina je údajně magická. Ale jaké konkrétní pověry se k němu váží? Jmelí bylo důležité i v náboženství spousty národů v celé Evropě. Za časů před křesťanstvím bylo pro lidi ztělesněním symbolu života. Podle germánské mytologie byla tato rostlina spojována s Baldrem, což byl bůh jara a plodnosti. Na druhé straně to bylo údajně právě jmelí, co ho usmrtilo. Ze stromu jmelí byly prý také vyřezány jesle, ve kterých ležel Ježíš Kristus po svém narození, později byl z kmene stromu zhotoven i kříž, na kterém Spasitel zemřel. Strom hanbou uschnul, a aby svoji vinu napravil, začal lidem nosit štěstí.

Zavěšování jmelí nad stůl je snad nejznámějším štědrovečerním zvykem. Aby jmelí přineslo štěstí má být darované. Čím víc bílých kuliček na něm bude, tím víc štěstí přinese, ovšem k tomu je zapotřebí, aby člověk svoje přání pošeptal do plaménku svíčky, která byla zapálená jako první na vánočním stromečku. Věřte nebo ne, jmelí se zavěšovalo dokonce i na červené lampy v nevěstincích, kde rovněž symbolizovalo lásku, v tomto případě ovšem tu prodejnou. Tato rostlina dále údajně dovede ochránit lidi před uhranutím a čarodějnictvím a dům před požárem.

S velkým zaujetím jsme si také vyslechli básně od Jaroslava Seiferta, které nám přednesla naše členka paní Dagmar Kopecká. “Maminka“

Brambory jsou již napadrť! Ta kamna! Často říkávala, že budou jednou její smrt. A zatím kamna mile hřála.

Nemyslete, to nebyl hněv, maminka měla strach, že zmešká. Když skláněla se pro konev, byla ta konev pro ni těžká.

Pak zlobila se s žehličkou, protože v kamnech vyhasíná, a do sklepa šla se svíčkou, nebyla tenkrát elektřina.

A vždycky dvakrát měsíčně od rána prala na pavlači. A její ruce nesličné bývaly potom hebké k pláči.

Však ještě musím z podlahy setřít špínu. Podej mýdlo! A hadr! – Ten cár neblahý kdes visel jako smutné křídlo.

Opřena o ně, chtěla jen pár metrů výše z toho všeho. Stoupni si, chlapče, u kamen a nešlapej mi do mokrého!

Když padlo šero na věci a ještě jehlu vzíti chtěla, neměla sil ji navléci. Ruce jí klesly podél těla.

Zas je tu noc už bezmála, já nádobí mám v dřezu! A oknem z trati zavála nahořklá vůně černých bezů.

Na závěr předsedkyně jménem celého výboru popřála všem krásné a pohodové adventní dny, připomněla slova jedné moudré paní doktorky – že domácnost má být tak čistá, aby byla zdravá a tak špinavá, aby byla šťastná. Na Štědrý den chodí Ježíšek, ne kontrola z hygieny. Nic není potřeba přehánět, raději myslet na něco příjemného a do nového roku vstoupit s úsměvem nejenom ve tváři, ale i v duši.

Sdílet na facebook